Kultura a volný čas

Zajímavosti

Šťastná hodina Ivy Janžurové, Marie Rottrové, Marty Kubišové, Tomáše Halíka,….

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ promlouvala neděli co neděli Zuzana Maléřová k posluchačům Českého rozhlasu Regina. Těmi slovy vítala své hosty živého vysílání. Nyní se k ojedinělým setkáním vrací intimní sbírkou padesáti příběhů žijících osobností Šťastná hodina.

Na stránkách knihy se vedle sebe ocitají lidé nejrůznějších profesí a generací. Herečky Iva Janžurová, Blanka Bohdanová, Libuše Švormová, Zuzana Kronerová, Jitka Molavcová, Barbora Srncová, Kristýna Frejová, herec Josef Somr, muzikanti a zpěváci Jana Koubková, Zuzana Lapčíková, Jiří Pavlica, Marie Rottrová, Jitka Zelenková, Marta Kubišová, fotbalisté Vladimír Šmicer a Jan Suchopárek, psychiatr Cyril Höschl, kněz a filozof Tomáš Halík, režiséři Miloš  Horanský, Miroslav Krobot a mnozí další.

Šťastnou hodinu vydává v polovině října Nakladatelství ČAS. Výpravnou knihu v luxusní plátěné vazbě zdobí fotografie světově proslulé Evy Fukové. Kniha má 208 stran na luxusním papíře, na knižní trh jde s doporučenou cenou 349 Kč.

Zuzana Maléřová

Z rodné Dolní Bečvy vedly její kroky na Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Už jako studentka vydala svou prvotinu Život je kulatý a získala za ni Cenu literárního fondu.

Od roku 1990 do roku 1997 působila jako tisková mluvčí Národního divadla. V letech 2004 až 2007 uvádělo pražské divadlo Viola její autorské pořady Celá viola tvé duše a Ticho v květu violy. Na jejich základě vznikly dvě stejnojmenné knihy. Jejich spoluautorem byl Vlado Bohdan, nejbližší spolupracovníkm a manžel Zuzany Maléřové v jedné osobě. Z jejich spolupráce vznikla rovněž kniha Jak potkat děti.

V letech 2006 až 2008 se těšily nebývalému ohlasu posluchačů Českého rozhlasu nedělní živě vysílané hovory Zuzany Maléřové z hosty nejrůznějších profesí. Inspirovaly ji k napsání knih Viděla jsem jitro a Šťastná hodina.

 

Zděděný osud Jany Koubkové (ukázky)

S mámou vypadaly v dospělosti spíš jako dvě sestry. Měla ji v devatenácti. Byla štíhlá, temperamentní brunetka a mužských kolem ní nebylo rozhodně málo. Přitom zásadní pocit, který Jana z jejího života má, je, že byla vlastně pořád sama.

Když byly Janě čtyři roky, rodiče se rozvedli. Příliš si nepamatuje, ale faktem je, že táta odešel k jiné ženě a měl s ní syna. Jana z jeho života naprosto vypadla. A tak žily s mámou a babičkou a od jejích deseti let s novým tatínkem. Jednoho rána ho našly oběšeného na záchodě. Dodnes tu scénu vidí. Máma byla v šestém měsíci těhotenství a tak brácha Jirka se narodil jako pohrobek.

 

Její první muž byl o patnáct let starší, snad měl nahradit i tátu, který ji chyběl. V devatenácti zažila svou první noc. Ráno zazvonil poslíček a přinesl jí asi padesát růží. Musela být přesvědčená, že potkala lásku na celý život. Jen do chvíle, než zjistila, že je ženatý. Pak začala pohádka o rozvodu, která trvala tři roky. Skončila těhotenstvím, které si on nepřál. Byla mladá, dítěte se vzdala. 

Vdala se jen jednou. Za bláznivého a okouzlujícího fotografa a novináře. Ale od počátku tušila, že se rozejdou. To se také stalo. Ani on s ní dítě nechtěl. Do třetice přišlo sedm hezkých let s tím pravým. Rozuměli si ve všem. Až na jednu věc. Nechtěl děti. V její představě bylo dítě vytouženým plodem dvou milujících lidí. Být svobodnou matkou neměla odvahu. Ji i oba bratry náročný život v neúplné rodině poznamenal, neuměla si představit, že by svému dítěti připravila podobný osud. Mámin příběh měla stále před očima. Zůstala bez potomka. A jestli něco ve svém životě hodnotí jako chybu, pak tento okamžik, toto rozhodnutí.

Zdroj: TZ Nakladatelství ČAS

Autor: Petr Sobol