Čerstvý vzduch do vašeho domu

V moderním světě, kde rostoucí ceny energií udávají trend bydlení, již pojem pasivní či nízkoenergetický dům není neznámý pojem. Provoz takového domu je finančně nenáročný z hlediska vytápění, ale je třeba si uvědomit, že nízké tepelné ztráty objektu je docíleno kvalitní izolační vrstvou, kvalitními okny a kvalitní výplní všech otvorů, kterými by mohlo teplo unikat do okolí. V takto izolovaném objektu se drží stále stejný vzduch bez možnosti cirkulace, se všemi pro člověka neblahými důsledky.

Rekuperace vzduchu u novostaveb

Většina novostaveb, alespoň těch budovaných v nízkoenergetickém, či pasivním standardu, je téměř absolutně vzduchotěsná. U takovýchto objektů je zapotřebí zajistit dostatečnou výměnu vzduchu ventilačním systémem. Každý moderní ventilační systém by měl obsahovat rekuperaci vzduchu. Rekuperace vzduchu v tomto případě znamená zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu pro další využití. Nejjednodušším principem rekuperace je jednoduchý výměník vzduch-vzduch, ve kterém odpadní vzduch předává teplo přívodnímu vzduchu. Tedy odpadní vzduch se ve výměníku nejprve ochladí a pak je chladnější vyfouknut z objektu, zatímco čerstvý vzduch je nasáván přes výměník, kde se ohřeje a pak je již předehřátý přiváděn do místností. I v případě, že za rekuperátorem není instalován žádný dohřev, vzduch přicházející z venkovního prostoru se ohřeje od odpadního vzduchu na teplotu velmi blízkou teplotě odpadního vzduchu. Je to dáno rozdílnou vlhkostí odpadního a venkovního vzduchu. Odpadní vzduch má v sobě více vlhkosti a při jeho ochlazení dochází ke kondenzaci a tím se uvolňuje další energie. Zatímco venkovní vzduch obsahuje méně vlhkosti a má menší kapacitu pojmout teplo, proto se ohřeje o vyšší teplotní rozdíl, než se ochlazuje odpadní vzduch. V praxi to například znamená, že nasávaný venkovní vzduch o teplotě -5°C se od odpadního vzduchu nasávaného o teplotě 21°C ohřeje při účinnosti výměníku a stejných průtocích vzduchu na 18°C. Špičkové rekuperační výměníky mohou dosahovat účinností až přes 90%.

Vytápět, či větrat?

Velmi často se zaměňuje pojem rekuperace vzduchu s teplovzdušným vytápěním. Teplovzdušné vytápění je ucelený systém sloužící především k vytápění celého objektu a jeho součástí bývá rekuperace vzduchu. Existují tedy dva obecné systémy: "Teplovzdušné vytápění s rekuperací vzduchu" nebo "Ventilační systém s rekuperací vzduchu" neboli zkráceně "ventilace s rekuperací". Hlavní rozdíly mezi těmito systémy jsou v principu funkce, složitosti instalace, v potřebném objemu vzduchu a v neposlední řadě v investičních nákladech. Teplovzdušné vytápění je navrženo tak aby veškeré teplo potřebné k vytápění objektu bylo dodáno pomocí vzduchu. To znamená, že vzduch v tomto případě slouží jako teplonosná látka. Vzduch tedy musí cirkulovat mezi jednotkou, kde se ohřívá a místnostmi, kde se zase ochlazuje. Vzhledem k velmi malé měrné tepelné kapacitě vzduchu, se nedá vzduchem přenášet příliš mnoho energie. Pro pokrytí tepelné ztráty jiného než pasivního obytného objektu by bylo zapotřebí pro přenesení energie velmi velké množství vzduchu, což by tvořilo průvan, nebo by musel mít vzduch vháněný do místností velmi vysokou teplotu což je nepřípustné. Proto je možné navrhovat samostatné teplovzdušné systémy pouze do pasivních domů, čili domů s velmi malou tepelnou ztrátou prostupem tepla. Potřeba energie přinášené do jednotlivých místností je velice nízká, což výrazně snižuje nároky na rychlost i teplotu přiváděného vzduchu. Naopak do nízkoenergetických objektů je vhodné navrhovat ventilační systém s rekuperací v kombinaci s nízkoteplotním teplovodním systémem. U systému teplovzdušného vytápění zhruba 2/3 nasávaného objemu vzduchu cirkulují a vracejí se zpět do objektu a 1/3 vzduchu je odváděna mimo objekt a nahrazena čerstvým vzduchem. Systém ventilace s rekuperací nezajišťuje vytápění v objektu a je navržen tak aby bylo zajištěno dostatečné provětrání celého objektu. Vzduch je nasáván pouze z místností zatěžovaných vyšší tvorbou vlhkosti, či pachů, jako je koupelna, záchod nebo kuchyně a je všechen odváděn přes výměník ven z objektu. Čerstvý vzduch je přiváděn přes výměník do obytných místností, jako jsou ložnice nebo pokoje. Objem vzduchu je zhruba třetinový než u systému teplovzdušného vytápění.

Vzhledem k většímu množství vzduchu u systému teplovzdušného vytápění je rozvodný systém významně rozsáhlejší a složitější, než je tomu u ventilace s rekuperací. U teplovzdušného vytápění je do místnosti přiváděn teplejší vzduch a z tohoto důvodu se jednotlivé vyústky navrhují u podlahy. Zatímco u ventilace s rekuperací se přivádí do místnosti menší množství chladnějšího vzduchu a z tohoto důvodu je třeba méně vyústek, které se navrhují v horní části místnosti, zejména ve stropě, tak aby se přiváděný vzduch rozprostřel postupně do celé místnosti.

U systému teplovzdušného vytápění, jsou jednotlivé místnosti propojeny vzduchovody a vzhledem k cirkulaci vzduchu je prostředí v jednotlivých místnostech jednotné. Znamená to, že vzduch popřípadě i pachy z jednoho pokoje, se během krátké doby dostanou i do ostatních pokojů. U pasivních objektů to může být přínosné, kdy přebytečné teplo například od puštěného počítače je z pokoje odvedeno do jednotky a přivedeno do jiného pokoje a podíl takovýchto tepelných zisků má u pasivního objektu nemalý význam. Teplovzdušně vytápěný objekt reaguje také velmi pružně, co se týče změny vnitřní teploty v objektu. Je možné velmi rychle v celém objektu teplotu snížit, nebo zvýšit. Velmi problematické je ale jednotlivé místnosti regulovat nezávisle na sobě, a rozdělit systém na jednotlivé okruhy (zóny) tak jak je to možné u teplovodních systémů. Například vytápění v pokojích na jižní straně bude tlumeno v době slunečního osvitu, ložnice tlumeny v průběhu dne a naopak obývací pokoje tlumeny v průběhu noci apod.

(...)

Celý článek naleznete zde...

Zdroj: www.tzb-info.cz

Autoři: Autor: Jiří Kalina, Ing. Pavel Dufek, REGULUS spol. s r. o.