Hybridní systém větrání Schiedel AERA

I ti, kteří nevěřili potřebě větrat a dokonale utěsnili spáry v oknech s cílem snížit potřebu tepla, dnes na základě svých špatných zkušeností s dopadem takových opatření investují do větracích zařízení. Lepší je však na to myslet již v počátcích při stavbě domu.

Společnost Schiedel se na trhu etablovala kvalitním komínovým systémem. Komínový systém je v podstatě také větracím zařízením, pouze neslouží k dýchání lidem, ale k činnosti spalovacích zdrojů tepla. Souvislost je tedy zřejmá a myšlenka využít osvědčené stavební konstrukční prvky systému Schiedel k větrání je tedy logická.
Hybridní větrací systém AERA v praxi využívá i přirozený "komínový efekt" k podpoře činnosti ventilátoru pro odsávání spotřebovaného vzduchu z místnosti. Komínový efekt vzniká ve svislé šachtě - „komínu“, který je stavebně realizován z keramických prvků, a která je ústředním prvkem vedení vzduchu. Tím se liší od mnohem obvyklejších celokovových nebo plastových konstrukcí. Na šachtu jsou napojeny krátké vodorovné přípojky do zvolených místností, ze kterých je odsáván spotřebovaný vzduch.

Řešení ve stylu Schiedel
Důvodů, proč jsme se začali vážně zabývat větráním, je několik,“ uvedl Ing Jiří Vrba, vedoucí technického oddělení společnosti Schiedel. "Ty hlavní vycházejí z dlouhodobé filozofie naší společnosti, tedy poskytnout materiály a technologie pro zajištění jistoty, nezávislosti a pohodlí obyvatel. V souvislosti s provozem lokálních spotřebičů, jako jsou například krbová kamna, jsme si jako jedni z prvních uvědomili, jaké jsou praktické důsledky těsných obvodových konstrukcí v novostavbách. Prvním krokem k řešení byl vývoj komínového systému ABSOLUT, který zabezpečuje nejen odvod spalin, ale i přívod spalovacího vzduchu přímo do spotřebiče. Logickým druhým krokem byl vývoj větracího systému."

Systém AERA tvoří jedna svislá šachta pro odvod vzduchu, sestavená ze sendvičových tvárnic z lehkého betonu s integrovanou tepelnou izolací a vnitřní plastovou vložkou, dále prvky pro přívod a odvod vzduchu, větrací řídicí jednotka a nezbytné příslušenství. Systém se montuje současně s hrubou stavbou a tím se liší od konvenčních představ o vzduchotechnice. Kompletace systému prvky pro přívod a odvod vzduchu se provádí až po povrchových úpravách vnitřku místností. Intenzita větrání je řízena vlhkostními čidly, která reagují na provoz v místnostech objektu. Prostřednictvím čidel jsou mechanicky otevírány nebo zavírány vyústky odvádějící spotřebovaný vzduch. Množství přiváděného čerstvého vzduchu se tak mění v závislosti podle počtu přítomných osob a jejich aktivity. Po základním nastavení je práce systému zcela automatická.

 

Obr. Prvek pro přívod (vlevo) a odvod (vpravo) vzduchu. Prvek pro odvod vzduchu může kombinovat i ovládání manuální, optické (pohyb osob) nebo podle vlhkosti

Vyústky odváděného vzduchu se uplatní v místnostech, ve kterých je vzduch zpravidla silněji zatížen vlhkostí a nepříjemnými odéry. Nejčastěji je přes relativní vlhkost sledována kvalita vzduchu v koupelnách, WC, kuchyních, ložnicích a zabezpečena jeho výměna. Odsáváním vzduchu z výše uvedených místností dojde k příčnému provětrání těchto místností, ale i na ně navazujících a vhodnou konfigurací se zajistí přívod čerstvého vzduchu do všech místností.

Základním předpokladem správné funkce je rozdělení objemového průtoku do jednotlivých místností. Rozlišujeme 3 zóny v bytě:

  • Zóna přiváděného vzduchu: bydlení, jídlo, spánek, děti, hosté …
  • Zóna odváděného vzduchu: kuchyň, koupelna, WC, komora …
  • Spojovací zóna: předsíň, chodba …

Pro průtok vzduchu mezi jednotlivými zónami stačí štěrbiny pod dveřními křídly výšky 8 až 10 mm, tedy podobné, jaké se používají u klasického nuceného větrání.
Nejvhodnější umístění ventilační jednotky pro maximální využití komínového efektu je v podstřešním prostoru, alternativně je však možné i ve sklepě. Použitý ventilátor je koncipován speciálně pro vzduchotechnické systémy a pracuje s konstantním tlakem 80, 100 nebo 120 Pa, nezávisle na objemovém průtoku vzduchu. Příkon ventilátoru je v závislosti na jeho nastavení 13 až 46 W.

Podle konkrétního obsazení domu vznikají různé provozní stavy. Například při využití obytné části rodinného domu během dne regulační prvky přívodu vzduchu v obývacím pokoji společně s prvky pro odvod vzduchu v kuchyni reagují na stoupající relativní vlhkost, otevírají se vyústky a automaticky zajišťují intenzivnější provětrání. V noci je situace jiná. V nepřítomnosti lidí v obytné části zde poklesne relativní vlhkost, vyústky se uzavírají. Zvýšená produkce vlhkosti naopak vzniká v oblasti ložnice a dětských pokojů, kde se proto otevírají prvky přívodu vzduchu, zatímco výměna vzduchu v denní části objektu je omezena na minimální úroveň.

Obr. Příklad řešení přízemí. Vyústky pro přívod čerstvého vzduchu jsou umístěny v obývacím pokoji a místnosti pro hosty. Regulované vyústky odvádějící spotřebovaný vzduch jsou v kuchyni a WC. Chodba se schodištěm tvoří spojovací zónu.

Návrh systému
Předpokladem dobrých výsledků je kvalitní návrh systému. Ale to ostatně platí vždy. K tomu jsou dnes připraveny kompletní projektové podklady. Výhodou je koncepce s minimální potřebou vzduchotechnických rozvodů a zařízení. To zjednodušuje výrazně jeho návrh, realizaci a minimalizuje náklady na provoz a údržbu.


Zdroj: http://www.tzb-info.cz/