Jak se bydlí v mobilheimu? Prý dobře a přitom levně

Chcete bydlet ve svém a na klasický byt či dokonce dům nemáte peníze? Pořiďte si mobilheim, neboli domek na kolečkách. Ústečan Ivan Zelycz a jeho přítel Milan Verba v takovém už druhým rokem ve Všebořicích žijí a netradiční bydlení si nemohou vynachválit.

Provoz domácnosti je přijde měsíčně jen zhruba na 2 tisíce korun, největší položkou je platba za elektřinu.Vodu mají zadarmo, ze studny, kanalizaci vyřešili přes sousedy.

Ani vstupní náklady nebyly vysoké, pro ně už vůbec ne. Museli jen sehnat pozemek, pronajali si malou zahrádku. Mobilheim pak koupila maminka Milana Verby a propůjčila jim jej. Nový přišel na půl milionu korun, starší zrenovovaný ale lze pořídit už od 100 tisíc korun. A to včetně kompletního vybavení.

„To na tom bylo nejlepší. Kamion jej sem dopravil a večer už jsem tady spal,“ liboval si Ivan Zelycz. Na umístění na pozemek nepotřebovali žádné povolení, nemuseli budovat základovou desku, stačila rovná plocha, ukotvení prý bylo otázkou dvaceti minut.

Plánujeme i terasu

V domku bylo vše, co je třeba ke slušnému bydlení. Dva pokojíky i s nábytkem, kuchyň s jídelním koutem, linkou, ledničkou, varnou deskou a dokonce mikrovlnnou troubou, koupelna s umyvadlem a sprchovým koutem, splachovací záchod. Také elektrické přímotopy a karma na ohřev vody. Zbývalo jen se připojit na elektřinu, vodu a kanalizaci.

„Postupem času jsme si ledacos přizpůsobili našim potřebám, ale stačilo by i to původní. Jenže mě baví si domácnost vylepšovat,“ řekl Ivan Zelycz. Navíc tak mají třeba přístavek s předsíní a ještě plánuje terasu s venkovním posezením na niž se bude vcházet přímo z jednoho pokoje.

Každý další prostor přijde vhod. Ten základní totiž obnáší jen 24 metrů čtverečních. „Je to ten nejmenší mobilheim. S větším by se z přístupové cesty do zahrady nevytočili, protože zrovna v zákrutu stojí lampa. Ale nestěžujeme si, alespoń úklid nedá tolik práce,“ vidí jako pozitivum Ivan Zelycz.

I třeba „malování“ je prý v domku z dřevotřísky a plechů otázkou pouze pár minut. „Prostě vezmu kýbl s vodou, hadr a za chvíli jsou stěny jako nové,“ smál se.

Kdysi míval dům o deseti místnostech, shodou okolností hned v sousedství. Když se z něj stěhoval, nejdříve do paneláku, musel vyházet spoustu věcí. A pak, když šel sem, tak další. „Až jsem se divil, co jsem nashromáždil zbytečností. Až tady jsem došel k tomu, že člověk vlastně k životu moc nepotřebuje. Důležité je být v suchu a teple, mít kde si uvařit a v klidu se vyspat. Barák bych zpátky nechtěl a bydlet v panelákovém bytě už vůbec ne,“ říká přesvědčeně.

I zahrádku mají zdejší obyvatelé jako dlaň. Zato pečlivě upravenou. Anglický trávník, záhonky s květinami i jahodami, pár stromků a keřů, i na jezírko místo zbylo. A ještě se tu vylítá jejich pes Ron. Jak jinak, také mini, sotva dvoukilový jorkšírek.

Celý článek naleznete zde...

Zdroj: www.denik.cz

Autor: Jitka Hadašová