Netradiční vstupy ovlivňující návrh odvodňovacích systémů hospodařících s dešťovou vodou

Zelené střechy - účinný prvek hospodaření s dešťovou vodou. Odvodňovací systémy je třeba řešit již v rámci prvních architektonických úvah. Dešťová voda před podzemní garáží? Akumulace s vodou ze střechy pro zálivku nebo přečerpávání dešťových vod do odvodňovacího systému?

1. Úvod

Základním vstupem by měla být změna přístupu k řešení problematiky dešťových vod. Místo stále ještě velmi častého "kam s ní" by bylo dobré mít na zřeteli, již při přípravě investičního záměru před vlastním projektováním odvodňovacího systému základní cíle, co chceme (nebo spíše co bychom měli chtít) od navrhovaného systému řešení problematiky dešťových vod dosáhnout.

Základní cíle lze charakterizovat poměrně jednoduše -

  • Přiblížit se (dosáhnout) přírodního či přírodě blízkého koloběhu dešťové vody (s výjimkou využití dešťových vod)
  • Odstranit, nebo minimalizovat potřebu výstavby objektů a zařízení, která pouze napravují důsledky neoptimálního řešení problematiky dešťových vod v místě jejich dopadu na povrch
  • Všechny prvky systémů hospodařících s dešťovou vodou nesmí zároveň ohrožovat životního prostředí jak obyvatel, tak přírodních společenstev a chráněných území

Mezi nejčastější faktory významně ovlivňující možnosti návrhu optimálního hospodaření s dešťovou vodou lze zařadit -

  • Přístup a požadavky investora - negativní i příliš optimistický není dobrý. Velmi nebezpečná je varianta optimistického přístupu, který ale vychází jen ze snahy o maximální úspory investičních nákladů.
  • Přístup architekta - kromě optimistického či pesimistického přístupu zde ještě přistupuje schopnost architekta začlenit nová řešení např. vodní plochy úspěšně do areálu. Mnohdy situaci ještě komplikuje skutečnost, že hlavní koncepční architekt je ze zahraničí. Velmi často by byly zahraniční architekti vstřícnější k vytvoření vhodnějších podmínek pro hospodaření s dešťovou vodou, ale brání tomu tlumočený názor architektů a investorů, kteří obvykle se zahraniční firmou komunikují.
  • Požadavky či někdy "nepožadavky" vodohospodářského orgánu. Vodohospodářský orgán by měl být podle mne tím, kdo stanovuje zásady na hospodaření s dešťovou vodou v jednotlivých lokalitách. Jeho práce je ale stižena tím, že mnoho druhů systémů hospodařících s dešťovými vodami nespadá pod vodohospodářské povolení
  • Přístup a požadavky policie a požárníků
  • Nedostatečná legislativa, a to jak legislativa týkající se přímo vodního hospodářství, tak i legislativa dalších stavebních profesí (např. u komunikací požadavky na řešení příkopů, aj.), která neodpovídá novým přístupům pro hospodaření s dešťovou vodou
  • Problematika zajištění správce odvodňovacích zařízení
  • Majetkoprávní vztahy - např. i v případě, kdy odvodňovací systém je tvořen povrchovými vedeními, která jsou v majetku mnoha majitelů pozemků (např. u bytových domů je společenství vlastníků). Jednání s několika společenstvími je velmi komplikované a investory to mnohdy může vést ke snaze nalézt jiné, i když dražší a vodohospodářsky nevhodnější řešení
  • Schopnosti (jak odborné, tak obchodní - nabídnout a přesvědčit ostatní o výhodách hospodaření s vodou) a odvaha projektanta
  • Zkušenosti dodavatele stavby a jeho snaha o vnášení "optimalizace" naprojektovaných řešení. Stavební firmy, které nerealizovaly odvodňovací systém hospodařící s dešťovými vodami (nebo které chtějí snížit náklady výstavby) , mohou nedodržením projektovaných podmínek zásadně ovlivnit budoucí funkčnost odvodňovacího systému.
  • Technické podmínky - jedná se o velmi širokou škálu podmínek, které jsou mnohdy specifické jak pro druh zástavby, tak lokalitu (např. podmínky pro vsakování, konfigurace terénu, výškové řešení objektů a komunikací, aj.)

(...)

Celý článek naleznete zde...

Autor: Ing. Richard Kuk, PUDIS a.s.

Zdroj: www.tzb-info.cz