Za účelem ověření volba padla na jednu z takových agentur, celorepublikově působící SV Agency. Podle vlastního hodnocení na internetové stránce patří v oboru střežení objektů mezi největší v Česku.
Řidiči nás nepustí
Den začíná výjezdem. Ulice se zdají užší, auta širší a řidiči bezohlednější. Jedeme pražskou Radlickou ulicí. Maják na střeše a dálková světla. Brzda – plyn. Brzda – plyn. Občas je potřeba zatroubit. Většinou však bez úspěchu.
„To je normální, ostatní řidiči také spěchají. Žlutý maják s nimi nehne. Mají pocit, že snad jedu na oběd. Přitom můžeme jet klidně k nim domů,“ slyším přes hluk motoru řidiče fabie Zdeňka, zaměstnance bezpečnostní agentury SV Agency. Společně se snažíme projet co nejrychleji několikakilometrovou trasu k cíli „záchranné“ mise.
V jedné ze zatáček začínám mít pochybnosti o tom, jestli byla tato cesta dobrý nápad. Měl jsem představu, že ochrana objektů je poněkud klidnější práce a nebezpečná snad pouze v okamžiku, kdy strážci chytí zloděje.
Klid však byl jen na začátku dvanáctihodinové služby, kdy jsem si s mým průvodcem Zdeňkem povídal v zaparkovaném služebním autu na stanovišti v klidné části Motola.
Šest výjezdů denně
„V Praze a okolí má naše agentura k dispozici šestnáct vozidel, která pokryjí celou sledovanou oblast. Pokud vím, je to nejvíce z konkurence,“ říká Zdeněk. Díky tomu jsou zásahové jednotky agentury na místě narušení objektu do deseti minut po celé Praze. Každé ze šestnácti vozidel vyjíždí přitom denně v průměru šestkrát. Často však jde o planý poplach z viny majitele, který nezavře okno nebo pustí psa tam, kam nemá.
Současnost už totiž plně ovládly bezpečnostní systémy, které jsou přátelské k uživateli a účinné vůči zlodějům až do té míry, že zaznamenají i pohyb zvířete.
Základem je elektronický systém ostrahy na moderní úrovni. Jednoduše řečeno jde o to, že dům nebo byt hlídá systém střežících čidel a ústředna, která vyhodnocuje došlé informace.
Elektronickou zabezpečovací signalizaci nainstaluje odborná firma za den. Na výběr jsou různé detektory a čidla, které reagují na pohyb v místnostech, na rozbití skla, otevření dveří a oken, ale i na požár a únik plynu a vody.
Celý systém majitel ovládá a kontroluje pomocí klávesnice, klíčenky nebo mobilu.
Je někdo v domě?
Blížíme se k cíli. Musím přiznat, že Zdeněk je výborný řidič. Obdivuji nadhled, s jakým řeší složitou dopravní situaci a trpělivost, kterou má s některými řidiči.
Jedeme deset minut. Tolik času uběhlo od okamžiku, kdy zazvonil mobil a pracovník u pultu centrální ochrany oznámil Zdeňkovi, že v jeho oblasti byl vyhlášen poplach. To znamená, že musí okamžitě vyjet a zjistit, co se stalo. Aby mohl zasáhnout, obdržel z dispečinku i podrobnější informace. Například o tom, že čidla v první a druhé zóně hlídaného objektu zaznamenala pohyb.
„Asi budete mít štěstí. Podle těchto informací vše vypadá na to, že po domě se někdo prochází,“ říká s úsměvem Zdeněk. „Ale vyhlášení poplachu může mít i jiné důvody. Detektory možná zaznamenaly pohyb zvířete nebo průvan rozbil větrák. Anebo majitelé zapomněli zavřít okno. To se stává dost často.“
Jsme v nové vilové čtvrti. Na první pohled je vidět, že tato část Prahy by mohla být rájem pro zloděje. Domy jsou poměrně rozlehlé a určitě drahé. A podobají se jeden druhému jako vejce vejci.
„Každý hlídaný objekt napojený na pult centrální ochrany má takzvanou nájezdovou kartu, která obsahuje popis objektu i s fotografií a další nezbytné informace. Například jaká je příjezdová cesta, jsou-li k dispozici klíče anebo na jaká kritická místa v objektu si máme dát pozor,“ říká Zdeněk.
(...)
Celý článek naleznete zde...
Zdroj: www.denik.cz
Autor: Otakar Frühbauer
