Typicky české zahrádky jsou i relaxační zónou

Kolonie zahrádek jsou koloritem mnoha našich měst. Kolik lidí v nich hospodaří? Český zahrádkářský svaz jich eviduje téměř sto šedesát tisíc.

Zahrádkáři jsou sdruženi ve třech tisících základních organizacích ČZS a pěstitelství provozují jak na vlastních, tak i na pronajatých pozemcích. Nejsou to ale zdaleka všichni, kteří se u nás ve volném čase zahrádkaření věnují.

„Přesný počet tuzemských zahrádkářů neznáme, předpokládáme ale, že dalších dvacet až pětadvacet procent lidí, již nejsou našimi členy, má zahrádky v osadách, které původně vznikly jako chatové,“ říká Miloš Kožešník z ústředí Českého zahrádkářského sva­zu.

Osady se řídí řádem

Ti, kdož jsou členy Českého zahrádkářského svazu, se musí dohodnout, jak to bude v jejich kolonii fungovat.

Pravidla jsou vtělena do osadního řádu. Přijímá ho členská schůze, jež si také volí své představenstvo. Osadní řád například konkretizuje, jaké zahradní domky mohou na jednotlivých parcelách vyrůst.

„Osadní řád zpravidla přejímá územní rozhodnutí příslušného stavebního úřadu pro daný pozemek, který je prohlášen za zahrádkářskou osadu. Je-li v řádu stanoveno, že každý uživatel si může na pozemku vystavět altán například o rozměrech dvacet metrů čtverečních nepřevyšující výšku tři metry, není pak nutné mít povolení na každou jednotlivou stavbu zvlášť,“ vysvětluje Miloš Kožešník.

Některé zahradní osady dávají přednost unifikovaným chatkám, jiné konkrétní doporučení k jejich výstavbě a vhodnému materiálu nijak nespecifikují. „Architektonická“ úroveň stavení v takových zahrádkářských koloniích pak bývá nejen velmi různorodá, ale někdy i velmi problematická.

Patří sem zvířectvo?

Výskyt psů, koček, slepic či králíkáren je v zahrádkářských koloniích záležitost citlivá. „Nejsme chovatelé, proto většina osadních řádů chovatelskou činnost vylučuje,“ informuje Miloš Kožešník.

Pokud se psi nebo kočky v zahrádkářských koloniích vyskytují, mohou se stát příčinou řady problémů. „V naší osadě byl pes, který nikdy nikomu nic neudělal, ale už jen fakt, že v jednom kuse běhal po všech zahrádkách, byl řadě lidí nepříjemný,“ dodává.

Zatímco slepice a králíci se v zahrádkářských koloniích v současnosti objevují skutečně velmi sporadicky, zákaz přítomnosti psů přijímají členské schůze základních zahrádkářských organizací obtížněji. V zahradních osadách v poslední době lidé totiž nejen pěstují zeleninu a ovoce, ale ve stejné míře je využívají také k rekreaci. A pokud vlastní psa, samozřejmě chtějí, aby s nimi mohl trávit čas i na zahrádce.

Rostou tu i toalety

Ať se svým čtyřnohým přítelem, anebo bez něj, mnozí zahrádkáři pobývají v osadách už nejen odpoledne, ale celé víkendy i mnohé letní dny.

„Majitelé či pronajímatelé zahrádek sázejí květiny, pěstují rajčata a okurky, ovšem stejně důležité pro ně je, že se tu mohou jejich děti proběhnout, lovit v nádržích vodní brouky a přenášet je do jezírek,“ potvrzuje nastupující trend využití zahrad k rekreaci Miloš Kožešník.

Díky tomuto trendu se proměňuje i podoba zahrádek – vedle záhonů a pod stromy se objevují větší plochy trávy, prolézačky pro děti, pískoviště či nafukovací bazény.

Tráví-li ovšem lidé v osadách několik dní v kuse, těžko se obejdou bez WC a septiků. „V naší osadě máme společné sociální zařízení a vybudovanou žumpu, která se třikrát až čtyřikrát ročně na naše náklady vyváží,“ uvádí pozitivní příklad, hodný dalšími osadami k následování, Miloš Kožešník. A co zahrádkářští osadníci a odpad?

Popelnicemi vybaveni nejsou, ostatně mohutné vozy technických služeb by se do vraty a zámky uzavřených kolonií stejně nedostaly.

Veškerý zahrádkářský odpad je snadno kompostovatelný. A to ostatní, co si zahrádkář do osady donese, po použití zase – pokud je slušný – vezme a dopraví do popelnice v místě bydliště, kterou si platí.

Celý článek naleznete zde...

Autor: Jitka Stuchlíková

Zdroj: www.denik.cz